Moje práce vychází z jednoduché, ale nepříjemné myšlenky. Lehce se dotýká lidského pokrytectví — toho, jak rádi přehlížíme nepříjemné chvíle a uhýbáme před tím, co je skutečné. Otevírám v ní svůj vlastní vztah k tomu, jak  dokážeme lhát sami sobě, jak si malujeme svět hezčí, než je. Takové obrazy nás sice uklidní, ale jen do chvíle, než se rozpadnou. Je to jako malíř, který ignoruje těžké, temné zátiší před sebou a místo toho tvoří zářivý puget květin ve váze — krásný, ale postavený na odmítnutí pravdy.